Když se sejde „dobrá“ a „špatná“ vlastnost

Tento krátký příběh se týká tématu v nadpisu. Ale dopředu upozorňuji, že je také o tom, jak jsem dospěla k tomu, zřídit stáčírnu eko drogerie v našem outdoorovém obchodě… :o)

To bylo tak, když se v mém podání potkala lenost s akčností. Co dobrého může vzejít z toho, když se v nějaké situaci potkají tyto dvě vlastnosti – na první pohled možná protichůdné. Může z toho vzejít vůbec něco dobrého? Odpověď zní: ano, nebo mám alespoň pocit, že v mém případě se tak stalo. Začala jsem hodně vnímat potřebu přispět k šetrnosti vůči přírodě. Všude kolem sílí tlak na téma obalové či odpadové „epidemie“, která začíná tížit naši planetu, přírodu, oceány.,, Obalem je i ten papírový, řekne skeptik či „rýpal“, který nechce reagovat na mediální kampaň proti plastu. Jenže s tím papírovým se příroda přeci jen nějak lépe vyrovnává než s plastovým, který jsme vývojem vyprodukovali my lidé. Možná, že to není ještě aktuální téma pro naši generaci, ale protože skrz své děti cítím zodpovědnost vůči jejich generaci a není mi logicky lhostejná jejich budoucnost, začala jsem to řešit.

Dlouhodobě třídím odpad, ale začalo mi vadit, jak moc vyprodukuje naše domácnost odpadu z plastu.  Všimli jste si toho také? Jak je tohoto odpadu mnohonásobně více než jiného – z papíru, skla, plechu atd. Řekla jsem si, že se pokusím významně omezovat ten odpad plastový a pokud to půjde, tak odpad obecně. Po vzoru své sestry jsem začala chodit do obchodu s látkovými taškami, což omezovalo spotřebu igelitových tašek. Postupně jsem nahradila i mikrotenové sáčky na ovoce a zeleninu látkovými či síťovanými. Začala jsem preferovat potraviny, které se prodávají v jiných obalech než plastových (nejčastěji tedy ve skleněných, plechových či papírových) s cílem volit obaly, se kterými se příroda umí lépe vyrovnat. Nebo se v obalech ideálně neprodávají vůbec (příkladem tohoto nešetrného zacházení je plastový obal každé okurky ve většině supermarketech…). Zaměnila jsem také běžnou drogérii za eko drogérii s cílem pouštět do kanalizace méně chemie. Dále to pokračovalo třeba v tom, zamyslet se, jak mohu ostatní plastové předměty různé potřeby nahradit jiným materiálem. Třeba nádobí – potřebovali jsme nahradit původní plastovou obracečku palačinek, a tak jsme pořídili dřevěnou, tedy můj muž pořídil :o) Při nákupu hraček na narozeniny svých dětí jsem také více vybírala a rozvažovala, zda danou hračku, kterou si tak moc přejí, je možné pořídit z jiné než umělé hmoty – v tom mě inspiroval postoj jedněch kamarádů. Pokud to šlo, vybrala jsem hračky z jiného než plastového materiálu. Ale ruku na srdce, když to nahradit nešlo a bylo to opravdu jejich velké přání, tak jsem prostě pořídila tu z plastu! Necítím se být fanatikem či „bio ženou“, která ze dne na den všechno změní a myslí si, že tím „spasí“ svět. Jen si říkám, že když alespoň trochu přispěji změnou svého chování a postoje v šetrnosti k přírodě a bude to podobně dělat více lidí, má to smysl…

Stále se mi ale hromadilo množství plastového odpadu, a tak došlo na drogerii a obaly s ní spojené, které je, ač se to nezdá, také dost. Jeden známý se zmínil o značce Tierra Verde. A když jsem si to propojila s novým zero waste neboli bezobalovým trendem, najela jsem na mapu stáčíren na webových stránkách této firmy a vyrazila do té nejbližší, což bylo z Kladna, v Praze na Hradčanské. Tento způsob nákupu se mi zalíbil, ale představa dojíždět opakovaně kvůli „pár deci“ pracího gelu, gelu na nádobí apod. do Prahy, mi přišla vlastně ve výsledku neekologická (neměla jsem totiž tou dobou téměř žádný jiný důvod do Prahy zajíždět). A to už byl jen krůček k tomu, aby mě napadla myšlenka, že „si“ udělám stáčírnu na Kladně v našem outdoorovém obchodě Sambarsport. Sedla jsem si k počítači, napsala mail a dostala kladnou reakci. Měla jsem radost, že spojím příjemné s užitečným, od Prahy na západ příliš stáčíren mapa Tierra Verde neukazovala, takže to dalo možnost vytvořit na Kladně něco nového a smysluplného a mě se v neposlední řadě přiblíží možnost stáčet si eko drogérii blíže. A tak se stalo. Spojila se moje lenost dojíždět tak daleko kvůli bezobalové drogérii a akčnost vytvořit stáčírnu eko drogerie v oudoorové prodejně, tedy  v oboru, který tomu není příliš blízký (i když možná jen zdánlivě). Kdo jiný by se mohl a měl nějakým způsobem zamýšlet nad přírodou a svým působením na ni než člověk, který přírodu rád využívá ke svému volnému času a relaxaci.

Uvědomila jsem si skrz tuto zkušenost zase jednou jak je vše relativní. Když odmyslím samotný vznik stáčírny a půjdu trochu „hlouběji“, přijde mi zajímavý fakt, jak, na první pohled, spíše „špatná“ vlastnost – tedy v tomto případě – lenost, může ve výsledku podnítit a podpořit nějaký dobrý záměr a přispět k jeho naplnění. Je to jen o tom, z jakého úhlu pohledu se na to vlastně podíváme. Každá „špatná“ vlastnost se může ukázat i jako pozitivní, když jí dáme šanci ukázat svůj potenciál…

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.